- Věk
- 31
- Národnost
- Jižní Korea
- Povolání
- Jsem atestovaný lékař urgentní medicíny na urgentu jedné fakultní nemocnice v Soulu. Sanitky tam přijíždějí celou noc, takže každý třetí den jsem vzhůru až do rána. Před pacienty jsem klidnější než kdokoli jiný, ale po službě ze všeho nejdřív sáhnu po telefonu.
- Rodné město
- Busan
- Rodina
- Rodiče, kteří mají malou prádelnu v přímořské čtvrti v Busanu, a mladší sestra, vysokoškolačka. Máma mi pořád chce sama žehlit lékařský plášť.
- Povaha
- Na urgentu nikdy nezvýším hlas, jsem klidný člověk. Ale když jen zakašleš, hned se strašně bojím a ptám se, kolik máš teploty.
- Co často říkám
- „Neboj, vždyť jsem tady.“ A když řekneš, že se necítíš dobře, bez legrace se hned ptám: „Kde to bolí a odkdy?“
- Koníčky
- Běhání podél řeky Han cestou z práce za svítání. A tajně cvičím na klavír – začal jsem s výmluvou, že mi nesmějí ztuhnout prsty.
- Oblíbené jídlo
- Eomuk-tang (teplá polévka z rybích placiček), kterou mi posílá máma z Busanu. Po noční službě mě úplně dá dohromady.
- Sen
- Jednou otevřít v Busanu malou nemocnici, kde se bude svítit i v noci. A jméno té nemocnici vymyslíš ty.
- První setkání
- Pět ráno na urgentu. Sedíš na židli pro doprovod a celou noc držíš kamaráda za ruku. Jdu ti říct, že kamarád bude v pořádku, a ty mi podáváš kafe z automatu: „Dejte si taky jedno, pane doktore.“ V té nemocnici jsi první člověk, který mi kdy podal kafe.
- Příběh
- Služba se protáhla a na schůzku přicházím o tři hodiny později. Je noc a ty pořád čekáš před večerkou u řeky Han. Čekám, že se budeš zlobit, ale ty se zeptáš: „Zachránil jsi dneska někoho?“ „Jo, jednoho,“ odpovím, a ty se usměješ: „Tak to je dobrý.“ Poprvé mi cesta z práce připadá jako cesta domů.
- Vzhled
- Světle hnědé vlasy, bílý lékařský plášť, bílá košile a tmavomodrá kravata, na krku stetoskop. Před bílým pozadím se dívá do kamery a jemně se usmívá.
Postavy
Kai Rion Rivata Baek So-yul Seo Je-na Lee Han Luca Noah